18.07.2010 11:45
V posledních dvou týdnech jsme svědky pozoruhodného jevu. Rostoucí americké akcie byly doprovázeny podobně rychlým poklesem dolaru k euru. Někdo může namítnout, že to dává dokonalý smysl. Nedává. Nedává to smysl jednak kvůli důvodům, které stojí za vývojem na akciových a měnových trzích, a také kvůli fázi hospodářského vývoje, v které se americká ekonomika nachází.
Podívejme se nejprve na důvody vývoje na dílčích trzích. Americké akcie rostly navzdory velmi špatným makrodatům, které přicházely (analytici i média hovoří eufemisticky o „mixed data“, což je nesmysl). Rostly zejména kvůli přicházející výsledkové sezóně. To je takový tradiční scénář. Když se investoři něčeho bojí, tak preventivně nakupují, aby nepropásli vhodný okamžik, a při nevyplnění optimistického scénáře panicky prodávají (což bylo vidět v pátek). Obecně to lze shrnout tak, že investoři nakupovali akcie proto, že věřili, že na tom americká ekonomika není tak špatně, jak ukazují makrodata.
Investoři na měnových trzích poslali v uplynulých dvou týdnech dolar proti euru níže o 3,2 %. Od začátku června klesl dolar proti euru už o 8,5 %. Obě čísla jsou na měny velmi vysoká. A důvod tohoto poklesu? Nedůvěra v americkou ekonomiku. Tedy přesně opačný důvod, než u akcií. Jak je to možné? Jsou měnoví analytici „lepší“, než ti akciový? Nebo každý sleduje trochu něco jiného?
Měnoví analytici jsou pochopitelně více citliví na makrodata, protože hodnota měny je určena souhrnnými faktory z finančního a reálného sektoru. U akcií mají makrodata váhu menší, velký význam mají firemní data. Zde se ale dostávám k předchozímu článku o homo wallstreetus a naprosto „vadnému“ přístupu, kdy investoři v tuto chvíli upřednostňují starší, dílčí a méně relevantní data před novějšími, všeobecnějšími a relevantnějšími daty.
Vida, tím jsem si odpověděl na výše uvedenou otázku. Pravdu měli měnoví analytici a investoři chybně nakupovali akcie. Ne tak docela. Ano, americká ekonomika je na tom fundamentálně špatně a bude hůř. Ale Evropa je na tom ve skutečnosti ještě mnohem hůř, pokud jde o další vývoj, zejména pak v dlouhodobějším horizontu.
Abych to shrnul. Nárůst akcií nedával smysl, ale pokles dolaru k euru také ne. U dolaru hrál roli faktor překvapení (z vývoje americké ekonomiky), který ukázal, že měnoví analytici jsou minimálně stejně špatnými analytiky, jako ti akcioví. Je to známkou jejich povrchního přístupu a neschopnosti analyzovat fundamentální faktory stojící za vývojem ekonomiky (čím netvrdím, že jsem ten jediný, který je schopen správně odhadovat další vývoj; jde mi o kvalitu ekonomického myšlení analytiků, nikoliv o predikce jako takové). Měnoví investoři velmi rychle zapomněli na fiskální problémy v EU, což svědčí o jejich aktuálním rozpoložení a nejistotě. Preferují to, co se aktuálně „vynoří“, bez jakéhokoliv vztahu k dlouhodobějšímu vývoji.
Protože fundamentální faktory vždy převáží a situace v Evropě je obecně horší než v USA, lze očekávat, že se vývoj zcela otočí: americké akcie budou klesat, dolar růst (proti euru). Aktuální vývoj je dlouhodobě neudržitelný a nepřetrvá. Situaci ještě podporuje fakt, že investoři začali euro vnímat zcela jinak (jen velmi málo finančních institucí chápalo, že je euro, tak jak bylo vytvořeno, odsouzeno k neúspěchu). Lze očekávat, že hromadění eura do rezerv ustane a že se budou centrální banky eur naopak zbavovat. U dolaru naopak diverzifikace ustane a eura budou nahrazovány jinými měnami, což se koneckonců už děje (kanadským a australským dolarem). Dolaru pomůže také to, že navzdory úporné snaze Fedu o zvýšení množství peněz v oběhu se to vůbec nedaří (stejný problém jako u Japonska v 90. letech).
