„Racionalita“ finančních trhů

Dnešním dnem pokračuje zasedání FOMC, tedy výkonného výboru, který rozhoduje o měnové politice. Trhy už nějakou dobu očekávají, že americká centrální banka musí každou chvíli přijít buď s oznámením o prodloužení Operace Twist, nebo dokonce s oznámením nového kola kvantitativního očekávání. Tato očekávání vzbuzují u tržních subjektů výroky některých členů FOMC (klasicky však jen vágního typu, že je Fed připraven zasáhnout, když k tomu bude důvod, bla bla bla), ale rozhodně ne všichni. Nejkurióznější jsou okolnosti, za kterých finanční instituce a investoři očekávají (spíš bychom měli psát, že je to jejich zbožné přání), že Fed musí podpořit ekonomiku.

• Míra nezaměstnanosti – 8,2 % - navzdory poslednímu nárůstu o 0,1 % vytrvale klesá (a jak Fed ukázal, příliš ho nezajímá, že skutečná nezaměstnanost je jinde, rozhoduje se podle tohoto pokřiveného indikátoru)
• Americké akcie – 4 % pod svým čtyřletým maximem z dubna tohoto roku (asi nejvtipnější okolnost; trhy skoro až vyžadují další zásah Fedu, ačkoliv jsou akcie díky předchozím měnovým injekcím na vrcholných hodnotách)
• HDP – druhý revidovaný údaj růstu HDP za 1. čtvrtletí byl snížen jen nepatrně na 1,9 %
• Index CPI – index jako takový sice klesá, ale klíčovější index, který Fed „cíluje“, je tzv. Core CPI, který neklesá a stagnuje a hlavně je stále nad úrovní 2 %, kterou si Fed stanovil jako cíl
• Trh nemovitostí – zdá se, že trh nemovitostí se pomalu začíná stabilizovat a odrážet od dna
• Další makroekonomické indikátory – ani další makroekonomické indikátory neukazují na to, že by americká ekonomika nějak dramaticky zpomalovala; zpomalování sice indikují, ale důležité indikátory jsou stále pohodlně v pásmu expanze

Fed americkou ekonomiku v uplynulých třech letech významně poškodil dvěma koly kvantitativního uvolňování, rekordně nízkými sazbami, Operací Twist, swapovými programy a dalšími uskutečněnými opatřeními. Navzdory tomu se americké ekonomice relativně daří (byť rozhodně ne tak, jak by třeba ukazoval vývoj akcií), velká část firem z indexu S&P 500 dosáhla v 1. čtvrtletí lepších výsledků, než se čekalo, nedochází ani k hromadnému snižování výhledů. Akcie jsou velmi blízko svého několikaletého maxima. Nezaměstnanost soustavně klesá. Finanční analytici přesto hromadně očekávají, že Fed musí podpořit ekonomiku, protože hrozí zřejmě Armagedon (který Fed může svou další politikou leda tak způsobit).

Zvláštní je, že od ECB nikdo nic nečeká, přitom právě v Evropě by dle logiky finančních analytiků měla centrální banka zasáhnout a všechny zachránit. Evropské ekonomiky se zjevně propadají do stále hlubší recese, akciové trhy zejména jižních států klesají, banky nejsou ochotné půjčovat, státům se nedaří šetřit a snižovat náklady, zvyšování daní dále zhoršuje podmínky pro růst, úrokové sazby zadlužených zemí rostou a evropští politici prokazují svou neschopnost pochopit příčinu evropského marasmu.

Přesto „všichni“ očekávají zásah od Fedu. Této „logice“ tleskám. Samozřejmě je zřejmé, že banky a další investiční subjekty si přejí (doslova po tom touží, svět bez měnových steroidů už si nedokážou představit), aby Fed do ekonomiky nalil další peníze, protože je nezajímá, že to ekonomice nijak nepomůže. Chtějí pouze přifouknout bublinu na trzích aktiv a dál se přiživovat na umělém cyklu, který se dalšími měnovými opatřeními stále více vzdaluje od udržitelného vývoje, což se v budoucnosti projeví mnohem většími problémy, než jakým ekonomiky čelí od roku 2008.

Mimochodem, trh už několik let roste pouze na základě nadějí, že bude lépe, že biliony eur, dolarů, jenů a dalších měn, které centrální banky nalily do finančního systému, konečně zázračně vytvoří hospodářský růst. Ačkoliv se v podstatě nic neděje, problémy se neřeší, v Evropě dokonce prohlubují, trhy jsou stále v růstovém trendu (s výjimkou krátkodobých korekcí, kdy si trhy vzpomenou na to, že k růstu cen aktiv vlastně není důvod). Jakpak tohle asi skončí?