Magické řecké číslo: 120 % HDP

S blížícím se rozhodnutím o další pomoci Řecku se stále častěji mluví o tom, že je potřeba další haircut, tedy odpis dluhu. Plán EU z loňského roku (po haircutu; v čisté výši šlo o snížení dluhu k HDP o 30 %), který počítal s tím, že se Řecku podaří na základě geniálních doporučení EU a MMF snížit do roku 2020 veřejný dluh na úroveň 120 % HDP, se s postupujícím časem stává utopií. Když si přitom uvědomíme, že od stanovení tohoto cíle uplynul jeden rok a po něm je vše zcela jinak, je jasné, že tento plán byl utopií už při svém vyhlášení.

Příliš se přitom nemluví o oné hranici veřejného dluhu k HDP. Proč právě 120 %? Proč ne 115 %, 130 %, 121 %, 70 % či jakékoliv jiné procento? A nemluví se ani o datu. Proč právě do roku 2020? Proč ne dříve?

Cíl v podobě 120 % veřejného dluhu k HDP vychází z výpočtů Mezinárodního měnového fondu. Podle nich tato úroveň odpovídá maximálnímu udržitelnému dluhu. Jinými slovy řečeno, při takovéto výši Řekové ještě zvládnou jeho financování přes finanční trhy. Pomiňme skutečnost, že tuto hodnotu stanovila tak pochybná instituce, jakou MMF nepochybně je, a pomiňme pochybnosti o tom, že vůbec lze takovou hodnotu spočítat (a z toho vyplývající přínos takové veličiny), protože ji ovlivňuje nespočet faktorů a může se velmi rychle měnit nejen v průběhu let, ale klidně i týdnů.

Předpokládejme, že oněch 120 % je skutečně hranice, při které už budou Řekové schopni své dluhy splácet bez vnější pomoci. Předpokládejme, že dojde k dalším odpisům a Řecko skutečně dosáhne v roce 2020 poměru veřejné dluhu k HDP 120 %.

Za deset let (od první pomoci), během nichž se uspořádalo nepočítaně summitů, na kterých se jednalo o pomoci Řecku, nepočítaně cest do Atén za účelem kontrol, nepočítaně dalších bilaterálních jednání za účelem dosažení kompromisu, během nichž Evropská centrální banka několikrát zachraňovala evropské banky a v podstatě i finanční trhy obecně a vynaložila k tomu stovky miliard eur, a během nichž EU a MMF „darovaly“ Řecku 270 miliard eur (odhad včetně třetího balíčku „pomoci“), bude výsledkem to, že Řecko bude mít podíl veřejného dluhu k HDP na samé hranici ufinancovatelnosti. Již nyní víme, že si kvůli tomu Řecko projde minimálně tříletou, mimořádně hlubokou recesí, během níž se nevyřešilo vůbec nic, protože chybí výrazné strukturální reformy (tedy radikální omezení státu, rozsáhlá privatizace, k níž sice dochází, ale jen ve velmi malém rozsahu, výrazná liberalizace trhu a návrat k drachmě).

Tohle skutečně myslí soudruzi z EU vážně? To má být ten skvělý cíl pro rok 2020, který EU omílá stále dokola jako mantru? Ano, je to tak. Ještě že tyto kvalifikované, nikým nevolené lídry máme. Nic lepšího bychom totiž sami jistě nevymysleli.

Nechme Řecko zbankrotovat! Kvůli Řekům samotným, kvůli jejich budoucnosti a kvůli nám všem.