Jmenuji se Bond. Eurobond.

Asi tak nějak by mohlo začínat další z řady podařených propagandistických filmů financovaných Evropskou unií vyvlastněním majetku daňových poplatníků. A že by v něm panečku mohli hrát renomovaní ekonomové a investoři (jedním z hlavních proponentů, kteří považují eurobondy za nástroj, kterým by rychle odezněla dluhová krize eurozóny, je George Soros (https://www.patria.cz/zpravodajstvi/2308935/soros-nemecka-volba.html ). Mohlo by jít o výstavní dílo. Možná se dočkáme.

Co vlastně jsou eurobondy?

Eurobondy jsou, ehm... Hned první úskalí představy, že by něco jako eurobondy mohlo spasit eurozónu, je samotná definice. Nikdo vlastně neví, jak přesně by eurobondy vypadaly. Kdo by je vydával? Kdo by rozhodoval o jejich vydávání? Jakou roli by při jejich emisi hrály členské země EU? Jak by se za eurobondy ručilo? A do jaké výše? Přijímala by je ECB jako kolaterál? Jaká pravidla by byla nastavena pro jejich vydávání? Existovala by nějaká přirozená omezení zadlužování nebo dluhové stropy? Takovýchto otázek je celá řada a nikdo na ně nezná odpověď. Mnoho ekonomů a investorů však už dopředu ví, že v eurobondech leží zářná budoucnost Evropy.

(Eurobondy bychom mohli zcela obecně definovat jako dluhopisy vydávané a společně garantované členskými zeměmi eurozóny)

Co mají eurobondy přinést?

Eurobondy mají podle představ jejich zastánců vést k výraznému snížení úroků, které by z emitovaných dluhopisů platily země eurozóny nejvíce postižené dluhovou krizí, tedy zejména Španělsko, Itálie a Portugalsko (Řecko nemůže, páč nemá přístup na dluhopisové trhy). Tím, že by za emise dluhopisů ručily všechny země eurozóny jednotně a nerozdílně (asi, protože to nikdo neví), by došlo k výraznému uklidnění trhů a věřitelé by se do financování dalších dluhů evropských zemí jen hrnuli. Navíc by se snížila obsluha státního dluhu. Prostě jen samá pozitiva. Zvlášť Soros považuje toto „řešení“ dluhové krize za naprosto bezchybné (byť pro jistotu dodává, že to není všelék a že by k oživení eurozóny mohly být potřeba další fiskální a monetární stimuly).

Co eurobondy nejsou?

Eurobondy nejsou řešením dluhové krize. Je to asi stejné, jak kdybyste se spálili o sporák a řešili to tím, že se na jiné části těla spálíte ještě víc, abyste přebili předchozí bolest. Chvíli možná nic necítíte, ale za chvíli se naplno projeví obě spáleniny.

Eurobondy mají se všemi dosavadními návrhy na řešení dluhové krize (včetně eurobondů), které můžeme slyšet z Bruselu a od evropských politiků, minimálně jednu věc společnou. Věc, která je charakterizuje úplně nejlépe. Snaží se co nejvíce oddálit skutečné řešení (tzn. rozpad eurozóny, vyhlášení defaultu některých zemí, zásadní reforma principů, na kterých je postavena moderní, socialistická Evropská unie, atd.). Politici se nesnaží těmito návrhy něco řešit, ale oddalovat. Hlavně neobnažit ztrouchnivělé základy EU, jen to ne!

Co by nám eurobondy přinesly?

Odpověď na tuto otázku není složitá. Eurobondy tu v jisté „primitivní“ podobě už byly. Když se v roce 1999 s velkou slávou zavádělo euro, výnosy z dluhopisů vydávaných evropskými zeměmi se brzy srovnaly na stejnou úroveň. A setrvaly na ní až zhruba do konce roku 2007. Co přinesly? Pokračující růst zadlužení všech zemí napříč eurozónou. Některé země (Španělsko nebo Irsko) dokázaly své zadlužení k HDP snižovat (hlavně díky růstu HDP, ale i kvůli specifikům se zaváděním eura), ale důsledky „výhod z členství v eurozóně“ všichni známe.

Zdroj: Eurostat

Neexistuje jediný důvod si myslet, že by eurobondy přinesly snižování zadlužení, a to jak vzhledem k hospodářské situaci, úrovni zadlužení a neodstraněným příčinám současné situace, tak kvůli politice Bruselu. Zkušenosti nám ukazují, že Evropská unie, když už nic jiného, není schopna vynucovat si ani smlouvy, na nichž se sama dohodne. Jen naiva by si myslel, že by dalšímu zadlužování států zabránila nějaká omezení a sankce stanovená Bruselem? Dvě desetiletí se takovýto systém omezení a sankcí zvesela ignoruje a najednou se to má změnit? Bude snad Brusel hrozit členským zemím eurozóny například tím, že je z ní vyloučí, když nebudou plnit určitá kritéria? (ha ha)

Reálně bychom mohli čekat, že zadlužování bude kvůli (případnému) společnému ručení mnohem větší. I s ohledem na to, jak Brusel nevyřešil současné problémy fakticky zbankrotovaných zemí (tedy, že je sanoval tím, že si na to členské země eurozóny půjčili). Dlouhodobým důsledkem eurobondů by tak byl dluhový armagedon v budoucnosti. Ale proč by měla dnešní politiky děsit nějaká relativně vzdálená budoucnost, že?

Je dost dobře možné, že by eurobondy přinesly na dluhopisové trhy dočasný klid (on tam koneckonců díky ECB už v podstatě je). A tento klid by mohly evropské země a Brusel využít ke stabilizaci a reformám. A pohádky byl konec. Přesně to nikdo nechce. Brusel jasně deklaruje, co chce. Chce fiskální unii (a eurobondy by byly skvělým základem). To znamená další centralizaci moci znamenající další kalkulační chaos, který by spolu s pokřivenou strukturou úrokových sazeb a ještě větším plýtváním ve státní sféře vedl k ještě daleko horší krizi v budoucnu.

Na závěr si ještě položme důležitou otázku. Kdo by asi eurobondy kupoval? Evropské banky samozřejmě. A kdo by jim na to půjčoval? ECB. A co by se asi stalo, kdyby se některá ze zemí dostala do problémů? Ano, banky by najednou neměly problémy s relativně malou částí dluhopisů (aktiv), ale se státními dluhopisy jako takovými (s velkou částí aktiv). Vzhledem k tomu, jak s bankami zamávala „řecká krize“, si můžeme snadno domyslet, jak by s nimi zamávala „eurobondová krize“.