14.03.2010 13:49
Marc Faber a Michael Shedlock (Mish) se v pátek na techtickeru zamýšleli nad tím, zda Spojené státy čeká deflace nebo inflace (https://www.gurufocus.com/news.php?id=87363) a kde jsou zajímavé investiční příležitosti (https://finance.yahoo.com/tech-ticker/marc-faber-don't-expect-another-crash-...-bernanke-won't-allow-it-441135.html?tickers=%5Edji,%5Egspc,%5En225,gld,spy,dia,EWJ).
Je nutné říci, že oba se neshodli téměř na ničem. Co se deflace vs. Inflace týká, je evidentně přesnější Mish, který správně upozorňuje na nejdůležitější faktor, totiž že se „nové“ peníze nedostávají do oběhu. A nejde o žádnou past likvidity, ale o prostý credit crunch a faktickou insolvenci v části americké ekonomiky. V tomto ohledu je Mish „ekonomičtější“ než Faber, který zůstává na povrchu a není schopen hlubší analýzy, jak dokazuje jeho tvrzení, že Bernanke při poklesu trhu o zhruba 10 % dodá na trh likviditu. Dodat ji sice může, ale pokud se likvidita nedostane do ekonomiky, tak to nebude mít ani na inflaci, ani na výdaje, žádný vliv. Spojeným státům hrozí stagnace japonského typu, tzn. s velmi mírným meziročním růstem cen.
Tím jsme se dostali k druhé části rozhovoru, tedy zajímavým investičním příležitostem. Faber se právě z uvedeného důvodu domnívá, že hlubší pokles akciového trhu nehrozí, protože Bernanke prostě trh klesnout nenechá. Problém je v tom, že akciové trhy mohou klesat navzdory dodané likviditě. Mish správně upozornil na to, že akciový trh je nyní vzhledem k růstu za poslední rok poměrně rizikový a dá se dost dobře očekávat korekce (na kterou koneckonců upozorňuji už od ledna). Podobně jako Mish bych se zbavoval dlouhých akciových pozic na americkém trhu (ale i jinde na světě).
Vývoj japonského indexu Nikkei 225 vs. Dow Jones Industrial Average za posledních 5 let
(žlutě Nikkei, zeleně DJIA)
Oba se naopak shodli v otázce investic do japonských aktiv. Faber zdůraznil, že japonský trh klesá již dvacet let a po stejnou dobu zůstával na okraji zájmu investorů. Podle Fabera tak jsou japonské akcie levné. Jenže jenom samotný pokles a jejich nízká hodnota nejsou důvodem k nákupu. Japonská ekonomika se stále (již zmíněných 20 let) potýká se strukturálními problémy, které neustále dokola řeší měnovými a fiskálními stimuly. Důsledkem byl jen obrovský nárůst zadlužení Japonska (letos by měl dosáhnout 227 % HDP), což je z vyspělých zemí suverénně nejvíce. A nová vláda v Japonsku, která jediná může něco změnit, protože problém Japonska se týká rigidního institucionálního uspořádání, bude naopak pokračovat v „osvědčených“ experimentech, které za 20 let přinesly Japonskou pouze zadlužení. Sice nelze vyloučit to, že investoři začnou japonské akcie kupovat jen proto, že jsou levné, ale japonský dluh (i vzhledem ke stárnoucí japonské populaci) by pro ně mohl být dostatečným varováním. Nadšení z japonských akcií proto nesdílím.
