Euro? Nereálný projekt, který „musí“ padnout. Nebo ne?

Euro zažívá zřejmě nejhorší časy od svého vzniku, ačkoliv by se to třeba podle jeho hodnoty k dolaru nezdálo. Euro jsem vždy kritizoval jako měnu, která je umělá a zastřešuje finanční systémy zemí s naprosto odlišnými hospodářskými situacemi a požadavky na měnový vývoj. O tom, že euro ani náhodou není v souladu s teorií optimálních měnových zón, není třeba diskutovat.

Euro se dnes dopoledne na krátkou chvíli prudce propadlo po prohlášení z ECB, že Evropská unie Řecko v případě bankrotu nezachrání. Jde dozajista o velmi dobré prohlášení, a to jak ekonomicky, tak politicky. Je to dobrý signál toho, že EU se ještě určitých principů soukromého vlastnictví a svobody drží. Řecko je navíc od skutečné krize stále dost daleko navzdory své katastrofální fiskální politice. Bezprostřední bankrot zatím nehrozí, ale záleží, jak se k celému problému řecká vláda postaví a začne s tím skutečně něco dělat. Neočekávám, že problémy Řecka budou mít dominantní vliv na vývoj eura.

Jiná situace by byla, kdyby Řecko skutečně bylo nuceno vyhlásit bankrot. Pak by eurozóna mohla mít problémy jako celek, protože ve špatné situaci se nacházejí další ekonomiky eurozóny (např. Španělsko nebo Itálie).

Bez ohledu na vývoj v Řecku zůstává otázkou, zda eurozóna může dlouhodobě přežít. Nedomnívám se, eurozóna se podle mého názoru časem rozpadne. Je však klidně možné, že do té doby se může euru relativně „dařit“. Nelze však předpokládat, že by v dalších letech nějaká měna získala dominanci podobnou dominanci dolaru v předchozích desetiletích. Lze očekávat spíše opatrný přístup a preferenci jednotlivých měn v určitých regionech a tržních segmentech.